Červenec 2007

Poděkování

30. července 2007 v 21:37 | feliska
Tímto skromným článečkem bych chtěla velmi poděkovat Peťovi V. z Berouna který mi právě napsal že si tenhle blog prolezl celej a je fakt dobrej...To jsem ani nečekala takže děkuju moc Peťo!!!

Keltský svátek Lughnasad

29. července 2007 v 20:33 | jak jinak že feliska |  Historie
Po keltském svátku Beltine je Lughnasad další velký svátek... Začíná tím podzim...... Naši keltští předkové ho slavili dva poslední týdny v červenci a dva první v srpnu. Dnes se to ale smrsklo na jednu noc nevim-kolikateho..... Různé oslavy jsou po celé republice.... jenom na odkazu druidství je asi sedm pozvánek... Já s mojí sestrou jsme měly takové štěstí, že teď trávíme prázdniny v Brně, což je pár kilometrů od hradu Veveří, kde to jede ve velkém stylu... Festival začal už v devět ráno pochodem "Pohádka Máje". Toho jsme se bohužel, neštěstí?, nezůčastnily... Okolo poledne začla stavba keltské vesničky Keltoi...moc sympatičtí lidé... a něco popoledni započala Eva Henychová, kterou jsme nestihly, program, který jel nonstop až do půlnoci. Po Evě následoval Gwen. Hudba středověku a Skandinávie... Na poslech pěkný, ale zvlášť u kytaristy se mi trošku zdálo, že ho to nebaví... Naopak bubeník Šimon to skvěle prožíval a recitativ o Jeníčkovi nebo jak se ten klučina jmenoval se mu fakt povedl. Quadrila- irské a skotské tance měly šťávu. Nejlepší bylo, když tanečnice náhodně vybrala pána z publika k tanci, ze kterého se nakonec vyklubal bývalý člen souboru... Dokonce mě to dostalo natolik že jsem začla zkoumat jak se dostat do Brna abych tam mohla chodit, jelikož Vyškov je sice město vyspělé ale irské tance tam stále nemáme... Bluegrassovou kapelu Monogram, která vážila cestu až z Prahy ocenili spíš příznivci countrey, ale snažili se kluci... skvělou show předvedli dva dudáci v půl hodinovém prográmku... Na jeviště vytáhli jakéhosi Tomáše, který tam pořvával a udělali si z něho partnerku k tanci. Nakonec se přidali i další a vznikla z toho pořádná divočina. Z úst Lughnasadového štangasta (nejspíš) jsem slyšela vět: "Ale minulej rok to bylo větší sado maso...". O sedmi dorazila úúúžasná bretoňsko česká kapela Bran. Publikum se konečně roztančilo a bylo to fakt skvělý... Další půlhodinová výplňka byla bubenické představení dvou jakýchsi chlapců, ze které jsme ale viděly jenom pár minut a zbytek pročekaly ve frontě na palačinky (mmm......ty byly...). A konečně, v podstatě vrchol večera legendární Asonance. Pódium bylo okamžitě zaplněné a všichni zpívali už od první písničky... Asonance mají dobrou melodii a chytlavé texty. Většinou jsou dost sadistické, podobné středověkým baladám (Zuzana, Dva havrani, Vikingové, Podivný rytíř, Bratrova pomsta, Ochraňuj nás sv. Jiří a podobně...). Po Asonance přišlo vystoupení, které mě velmi příjemně překvapilo. Jezdecká šou Petra Rainocha. S tímhle velmi zajímavým chlapíkem jsem se poprvé setkala u nás ve Vyškově na řemeslných trzích jako kovářem, poté na obou Beltainech, v keltské vesnici Isarno a konečně tady... Nic není náhoda... Pravda je, že mě vždycky pořádně pobavil... Rozjel to naplno a na to, že je to taková korba tak jezdil fakt skvěle... Namakanej borec s ohněm zaujal hlavně dámskou část publika (jak jinak když vystupoval bez trička). Jako poslední se představili rockeři Happy to meet, který sem skoro neviděla a posuzovat celý vystoupení z deseti minut na konci, kde sme navíc stáli dva metry od repráků, se fakt nedá.... Ale ostatní si to dost užívali takže předpokládám, že byli dobří... Po tomhle program končil a většina lidí odcházela na autobusy... Pro nás měl přijet taťka.....taky hrozně vtipná příhoda. Ségra mu volala a on že už jede, až bude tady tak ju prozvoní. Za hodinu co jsme čekali (okolo jedné hodiny v noci) Zuzce došla SMSka: až budete chtít abych přijel tak napište. V čemž Pavel řekl tu osudovou větu: ,,tím autobusem by to možná bylo rychlejší"......mno co se necháme přemluvat...tak sme stejně jako většina jeli autobusem do středu¨Brna.......no a shrnutí celýho Lughnasadu.:.... Jídlo v pohodě (hlavně ty palačinky mmm.....), pítí dostatek, wc velmi slušné (až na to že ke konci došla voda a všechny se ucpaly), skupiny skvělý (až na Monogram, kterej se mmi teda zrovna nelíbil...) a atmosféra skvělá....no prostě příští rok jedu rozhodně taky...

Tak zas po delší době

27. července 2007 v 21:55 | feliska |  Úvahy
Konečně sem se dostala na delší chvilku na počítač........ A rozhodla sem se vytvořit úvahu o táboře a seznamování........... Bude to jenom krátký článek (pokud se nerozepíšu..).
Na prvním táboře, respektive soustředění jsem byla v šesté třídě.... s většinou lidí sem si nerozumněla, denně jsme plavali dvě a půl hodiny v absolutně špinavé a ledové vodě a čtyřikrát denně rozcvičky.....Co jinýho by člověk chtěl čekat od plaveckého soustředění...... Rok na to jsem se přes spolužačky dozvěděla o táboru H (plus) H...... Jela jsem tam s kamarádkou a přijela se slzami v očích.... Byla to zábavní bomba...z pohledu dvanáctiletého (kurňa jak se ten člověk za dva roky změní...) děvčete největší životní zážitek... Z pohledu děvčete o dva roky starší komerční a tupě předvídatelný tábor......(ale byla tam sranda..:D). Další rok jsem nikam nejela - se školou sme byli na horách a ve Francii. Během tohohle školního roku jsem ale začla mít absťák po seznamování a nových lidech a tak jsem hledala, hledala a hledala....... A našla..... Dramaticky zaměřený tábor Divadelní legenda organizace STAN (Special Team for Adventure in Nature)... Pro kouzlo jsem se rozhodla jet sama - jet někam kde to neznám, kde nikoho neznám..... Někdo to tak dělá celej život ale já sem se bála.....já sem se bála neuvěřitelně (to možná přeháním...) moc... No ale prostě sem si řekla že pokud tam budou dobří lidi tak je to supr a pokud ne tak těch devět dní nějak přežiju... a bylo to absolutně úúúúžasný... Měli sme nádhernýho a úžasnýho vedoucího, na pokoji jsem byla s naprosto skvělýma holčinama (Praha, Říčany, Ostrava), kluky perfektní (no pravda pět kluků na dvacet čtyři holek, z nichž nejstaršímu bylo 14...ale budiš), instruktory napůl ještě puberťáky (což nám vyhovovalo) a děcka z ostatních táborů nad náma jenom kroutili hlavama (což mě jako přirozenému exibionistovi nevadilo...: )) Oproti mým obavám bylo všechno absolutně v pohodě.... a několik důležitých poznatků: Ne všchny na pohled princezny jsou princezny i uvnitř, ne všichni maníci z army táborů jsou zelený gumy...., přátelství je krásná věc dokud se do něho nezačnou zaplítat kluci, láska a mír funguje na všechny, seznamovat se s klukama není zdaleka takovej problém jak vypadá, ne všichni pražáci mají pražskej přízvuk (naštěstí...:) a skvělá písnička nemusí být oblíbená....... Ty jo, už je z toho docela dlouhej článek....... A ještě rada na závěr (to zní jak Halina Pavlovská...). Pokud váháte jestli do toho jít, tak do toho jděte....... Já jsem známej sralbota ale tenhle tábor mi potvrdil jednu věc, už jsem ju dřív tušila ale teď ju mám tak jistou jako že je na berušce tečka.... Štěstí přeje odvážným a pokud se budete bát tak se nikam nedostanete... Když jsme měli lízt na patnáct metrů vysokou lezeckou stěnu na které sem nikdy v životě nebyla tak sem se bála jak sviňa, ale zatla jsem zuby a vydržela to a bylo to naprosto skvělý a nepřekonatelný.... Jak říká Sára Saudková : "Raději budu litovat toho co jsem udělala než toho co jsem neudělala." Neříkám že jdu do všeho, ale litovat toho že jsem se kvůli strachu neodvážila přece nestojí za tu chvilku strachu ne?

Neuvidíte nic

15. července 2007 v 19:34 | giruska |  Naše příběhy
tak sem tu dneska na počítači......ale pak nebudu páč sem na prákách pryč...a tak se omluvuju ale nebude tu nic ode mě....pochybuju že by to někeho štvalo ale to je jedno =) mno a ájuško díky za dopis :-*

super mega pařba

11. července 2007 v 20:36 | feliska |  Naše příběhy
Super extra mega pařba........ Music hall Hejtman....... No s Vyškovem se to prostě srovnávat nedá...

Michael Jackson

11. července 2007 v 20:34 | feliska |  Hudba
No dobře no....... možná je na malý chlapečky ale prostě úúúžasně tancuje a skvěle zpívá...
Michael Jackson (* 29. srpna 1958 v Gary, Indiana) je americký popový zpěvák a skladatel černošského původu.
Pochází z 9 sourozenců a svou hudební kariéru zahájil již jako chlapec. Počátkem 60. let jeho starší bratři vystupovali v sourozenecké skupině a Michael se k nim přidal v roce 1964. Brzy se stal jako nejmladší leadrem skupiny The Jackson 5.
Michael Jackson se prosadil se jako skladatel, zpěvák a tanečník. V tanci přišel se zvláštním tanečním krokem, kdy divák má pocit, že tanečník kráčí vpřed, ve skutečnosti ale kráčí pozpátku - Moon walk (měsíční chůze).

Pete Wentz s Gym class heroes

11. července 2007 v 16:55 | feliska |  Hudba
Určitě (teda pokud jste příznivci Gym class heroes) jste už viděli klip kde jsou kluci s Patrikem z Fall out boy.......... Teď sem našla další video kde je zase Pete Wentz a je tam totálně úúúúúžasnej..... jako Elvis:)))) tadyyy

Text písně pro Xanadu

5. července 2007 v 13:53 | giruska |  Hudba
Je to od Amy Winehouse a písnička se menuje You know I´m no good


drsný optický klamy

5. července 2007 v 13:43 | giruska |  Zbytky a zbytíčky
Spočitej černý puntiky
Jen tak náhodou, nehýbají se ty kytky?
A ty válečky?
Babička a děda a nebo 2 sedící osoby?
Drsný co?
Podívejte se zblízka a uviš, že modré čtverce nejsou křivé!!
Je kniha otevřená směrem od vás bo směrem k vám?
Ty čáry jsou, ale rovné!!
12 bo 13?
Který střed je větší? A nejsou náhodou stejné?
Kolik nohou má slon?
Dívej se na tečku a hýbej hlavou blíž a dál od obrazovky
Trojůhelník zapletený sám do sebe
Vidíte mezi čtverci ty neexistující žlutá kolečka?!

pravdivý příběh

4. července 2007 v 11:25 | giruska |  Pomoz mě, já pomůžu tobě
opět bráno z klik Má za sebou příšerný rok. Uvažovala o kariéře modelky, ale skončila na psychiatrii. Z 55 kilogramů zhubla na 34! V červnu byla na pokraji smrti. Teprve pak začala Miss sympatie 2004 Pavla Sudová s mentální anorexií opravdu bojovat.
* Kolik jste vážila, když jste se narodila?
Čtyři kila.
* To jste byla velké mimino.
Narodila jsem se malinko přiškrcená pupeční šňůrou, ale jinak jsem fakt byla docela macek.
* Měla jste pak ještě někdy nadprůměrnou váhu?
Kdepak, nikdy. Vždycky jsem patřila ke štíhlým dětem.
* Snědla jste všechno, co vám dali, nebo jste si vybírala?
Byla jsem rozmazlená, polívky a omáčky jsem nemusela. Zato sladké mi chutnalo, dorty jsem měla mnohem radši než normální jídlo.
* Když jste se loni v zimě chystala na jarní finále Miss ČR, chtěla jste zhubnout?
Vůbec ne. S holkama, co taky postoupily, jsme jedly hodně, žádná z nás nedržela dietu.
* Opravdu? Vždyť v minulosti některé z pozdějších vítězek říkaly, že před finále potřebovaly do plavek ještě kilo nebo dvě zhubnout.
Přípravy na závěrečný večer probíhaly v takovém tempu, že jsme neměly z nadváhy žádný strach. Do finále jsem šla při svých 178 centimetrech výšky s pětapadesáti kily.
* Z hlasování diváků jste vyšla jako nejkrásnější. Kdy vám začala vaše váha připadat vysoká?
To se mě ptá každý, ale já to nevím. Nedokážu říct, kdy to přesně začalo.
* Vy si nepamatujete, kdy jste začala držet dietu?
Já nedržela dietu. Nebylo to tak, že bych se rozhodla, že začnu jíst jenom zeleninové saláty nebo suchou rýži. Nic takového. Prostě jsem najednou nemusela jíst.
* Nemusela jíst?
Měla jsem spoustu jiných zájmů než jídlo, na to mi ani nezbýval čas. Pořád jsem někde lítala s kamarádkami, chodily jsme se bavit a u toho mi stačilo jíst jenom oříšky.
* Kolik jste jich snědla?
Za den tak jedno malé balení. Pak už jsem nepotřebovala ani ty oříšky.
* Co jste pila? Vodu?
Hlavně kafe.
* Počkejte, já tomu nerozumím. Normálně jste jedla a nejednou nic? Měla jste jenom pětapadesát kilo a chtěla jste být ještě hubenější?
Asi jsem chtěla zkusit, jak to bude vypadat.
* Někdo vás do toho tlačil?
Ne. Říkám vám, že jsem to chtěla zkusit.
* Ale proboha proč, když si vás diváci vybrali za nejhezčí dívku z celé republiky?
Jenomže mně hubnutí nikdo nevymluvil.
* Nepožadovali to po vás v modelingové agentuře?
Ne, tam byli s mou váhou spokojení. Stejně bych si nenechala nic diktovat. Jsem tvrdohlavá, na jiné nedám. Kdyby mi v agentuře řekli, že jsem tlustá a že musím shodit, tak bych je neposlechla.
Výprask by nepomohl
* Jak rychle jste ztrácela na váze?
Loni v létě jsem měla pětapadesát kilo, a když jsem v říjnu poprvé nastupovala do nemocnice, vážila jsem nějakých pětačtyřicet. Takže za tři měsíce jsem zhubla deset kilo.
* A to vám nikdo neřekl, abyste nebláznila?
Ale jo, jenže mě to nezajímalo.
* Kdo si vašeho radikálního hubnutí všiml jako první?
Můj tehdejší přítel. Bydleli jsme spolu, a viděl, že nejím. Rozmlouval mi to, ale nebylo to nic platné. Nakonec jsme se rozešli.
* A co rodiče? Řeknu vám, že já být vaším tátou...
... tak co?! No co byste udělal? On si každý myslí, že mě táta seřeže a já začnu jíst. Nebo že mi násilím otevře pusu a narve mi to jídlo dovnitř. Ale tak to vůbec není. Vy si neumíte představit, co člověk s mentální anorexií prožívá.
* Co jste prožívala? Shodila jste deset kilo a stále vám to bylo málo? Pořád jste se sama sobě líbila?
Jo, líbila. To jsem nevypadala jako dneska. Teď je vidět, jak se to na mně podepsalo. Mám strašnou pleť, vrásky, málo vlasů... Tehdy mi to slušelo. Víte, mně se líbí hubený holky, líbí se mi, když jim z kalhot čouhají kyčelní kosti.
* Která žena je pro vás hezčí - vyzáblá Twiggy, nebo vnadná Marilyn Monroe?
Pro mě? Jasně že Twiggy! Ale na to musíte koukat trochu jinak. Když má holka pěkná prsa, tak dobře, to si potom může dovolit být kulatější. Ale já, která prsa nemá, nemůžu mít ani zadek, ani stehna. Jen si to představte - nahoře nic a dole plnoštíhlá? To nejde, to je nesouměrnost.
* Měla jste pocit nesouměrnosti?
Měla. Moje míry na Miss byly 86 - 60 - 90. Někdo má souměrnou postavu od narození, jiný pro to musí něco udělat.
* Vy jste toho udělala tolik, že vás to po čtvrt roce přivedlo do nemocnice. Tam jste si už uvědomila, že to přeháníte?
Ještě ne. Chodila jsem na brigádu do solárka a jednou jsem při práci omdlela. Proto jsem pak šla do nemocnice. Tam řekli, že to je psychický problém, a dali mě na psychiatrii. Od té doby se plácám v nemocnici. Poprvé od října skoro až do Vánoc. Pak se to střídalo - chvíli doma, chvíli v nemocnici.
* Jak vás začali léčit?
Řekli mi, že mám problémy kvůli tomu, že nejím. To jsem jim nevěřila, ale když jsem měla něco sníst, tak to nešlo
* Neměla jste chuť?
Měla jsem z jídla strach. Bála jsem se, že začnu tloustnout. Cítila jsem, že když spolknu pár soust, bude mi špatně.
* A bylo?
Jestliže si ve svý makovici řeknete, že když vypijete vodu, bude vám zle, tak vám pak zle opravdu bude. Takže když jsem něco snědla, bylo mi fakt špatně. Protože jsem jídlo odmítala, dávali mi umělou výživu.
* Jak se to dělá?
Nosem mi prostrčili hadičku až do žaludku. Pak ji máte v sobě pořád, celé dny. Výživa teče buď z pytlíku, který s sebou všude nosíte, nebo vám ji dávají stříkačkou. Jednou za tři hodiny vám to stříknou a hotovo.
* To je dost nepříjemné stravování.
To si pište, dodneška mám od toho jizvu na nose. Takhle mi dávali výživu třeba dva týdny v kuse, dokud jsem trochu nepřibrala. Pak mi tu hadičku vyndali, já zase zhubla... a tak to šlo dokola.
Mozek nefunguje
* Rozebíral s vámi vaše potíže nějaký psychiatr nebo psycholog?
Jé, já už jich měla!
* Co vám říkali?
Ptali se na totéž co vy. Jak to začalo, jak se cítím, proč chci vypadat tak a ne jinak... A varovali mě, že je to nebezpečné, že to ohrožuje zdraví...
* Pomáhalo vám to?
Tsss! Na všechno jsem kývala, jako že jo, že to chápu. Ale nepochopila jsem nic. Byla jsem uzavřená, mlčela jsem, hlavně aby pohovor rychle skončil a abych už mohla jít na pokoj dělat si svoje dřepy a kliky.
* Cože?! Vy jste i v nemocnici cvičila a snažila se ještě víc zhubnout?
No jistě.
* Takže lékaři do vás hadičkou dostali trochu energie a vy jste ji ihned schválně vypotila?
Jo. Já tam denně udělala svých osmnáct set dřepů.
* To není možné. To by nezvládl ani trénovaný sportovec.
Já to zvládla! Dělala jsem je pořád.
* I s hadičkou v žaludku?
Klidně. A k tomu ještě kliky a cviky na břicho. Navíc jsem chodila po chodbě sem a tam, když to šlo, tak jsem i běhala. S walkmanem jsem taky hodně tancovala.
* To se vás doktoři a sestřičky nesnažili nějak spoutat?
Potom už jo. Řekli, že jestli se budu pořád hýbat, zařídí to tak, že zůstanu jenom ležet. Jenže časem je to se mnou omrzelo, neměli na starosti jenom mě. Byla jsem tam skoro tři čtvrtě roku, jen když jsem přibrala na takových čtyřicet tři kilo, pustili mě domů s tím, že i tam budu nabírat. Ale já vždycky hubla, takže jsem byla zase brzy zpátky na psychiatrii.
* Kolik vás leželo na pokoji?
Čtyři, ale anorektička jsem byla jediná, ostatní měli jiné potíže.
* Nerušilo je, když jste jim u postele dělala tisíce dřepů?
Víte, těm to je úplně jedno. Někteří z pacientů byli fakt chudáci... Když jste na psychiatrii, je to hodně drsný pohled...
* Kdy to s vámi vypadalo nejhůř?
Před dvěma měsíci. V půlce června jsem po pauze opět nastoupila do nemocnice. To jsem měla jenom třicet čtyři kila.
* Promiňte, ale to už na vás musel být otřesný pohled. Vám se to stále ještě líbilo?
Ani nevím, já už se do zrcadla moc nekoukala. To už je člověku jedno. Mozek vám nefunguje, žijete pouze tím, abyste shodil co nejvíc. Nic jiného vás nezajímá. Pak už jsem ani nemohla chodit, jenom jsem ležela a chtěla hubnout.
* Před rokem jste chtěla zkusit, jak budete vypadat o něco hubenější. Ale před dvěma měsíci jste se už ani nedívala do zrcadla?
Hm... Nechcete se dívat do zrcadla a už se nechcete ani vykoupat, protože máte strach, že se rozpadnete.
* To je hrůza!
Ano, ale vám je to jedno, hlavně že pořád hubnete. Nedokážu to vysvětlit tak, abyste to pochopil. Nikdo to nepochopí! Dokud to sám nezažije...
* Vy už to teď chápete?
No... Zčásti.
* Z nemocnice vás pustili, už máte zpátky svou původní váhu. Cítíte se vyléčená?
Vyléčená prý budu až za pět let.
* Vrátila se vám chuť k jídlu?
Mívám chuť i hlad. A jím velké porce, o hodně větší než v minulosti.
* Vypadá to, že je všechno v nejlepším pořádku.
Je to teprve na dobré cestě. Zatím ale o jídle pořád moc přemýšlím místo toho, abych měla dřívější radost ze života. Psychicky na tom ještě nejsem moc dobře, často se mi zdají špatné sny. Naopak moje ledviny a játra, které dostaly strašně zabrat, se dávají dohromady. Taky srdce, které mi fungovalo jenom na čtyřicet procent, se spravilo, takže nemusím jít na operaci.
* Kdy nastal ve vašem léčení zlom, který vás zachránil?
V nemocnici jsem potkala hodně nemocnou dívku, která dodnes bojuje o život. Viděla jsem, jak je statečná, a řekla jsem si, že jsem srab, když se nesnažím vyléčit. Od té chvíle bojuju taky. Kdybych tuhle holku nepoznala a kdybych neměla svoji mámu, která se mnou všechno prožívala, tak už tady nejsem.
* Hodně dospívajících slečen má podobný ideál krásy, jaký vás dohnal na psychiatrii. Umíte jim se svou zkušeností poradit, jak se mentální anorexii vyhnout?
Dodnes nevím, jak jsem do toho mohla spadnout. Možná až časem přijdu na to, který okamžik to všechno odstartoval. Co ale vím už teď, je, že člověk nemá nic lámat přes koleno. Je nesmysl se ničit kvůli pár kilům. Když už se vám stane, že z nedostatku jídla omdlíte, musíte to brát jako varování: Aha, tohle není ta správná cesta. Některé dívky stejně nikdy nebudou mít na to, aby z nich byly modelky. Jestli je jejich maminka zaoblenější a ony jsou odmalička taky takové, je hloupost, aby držely drastické diety. Bude lepší, když zůstanou plnoštíhlé, než aby se celý život nešťastně mučily hladem.
* A co muži? Také se vám líbí ti nejštíhlejší?
Vůbec ne. Mně se líbí malí, ramenatí, vypracovaní. Vždycky si vybírám menšího partnera, protože mi přijde hezké, když je holka vysoká a štíhlá, zatímco on je takovej malej. A klidně může být i při těle, to mi nevadí. Hlavně aby nebyl hubený. Na kluka tenkého jako párátko bych se bála sáhnout.
* Mimochodem, už máte nového přítele?
Jsem zamilovaná.
* Udělalo by vám radost, kdyby vás pozval na dobrou večeři?
Ještě nedávno bych na to neměla ani nejmenší pomyšlení. Teď bych sice radši dostala kytku, ale i do restaurace už bych šla ráda.

fotomontáže

4. července 2007 v 10:32 | giruska |  Pomoz mě, já pomůžu tobě
tak zrovna před chvílí jsem byla na jednom blogu, na který už nikdy nepijdu...byl tam článek a jmenoval se JAK BÝT ANOREKTIČKOU nejhorší však bylo, že skoro všechno co tam psala je lež...
tyhle fotomontáže sou z tohoto blogu
všechno jsou to fotomontáže takže holky nebo kluci vy chcete být jen pouhá fotomontáž a né člověk???

Možná to někomu pomůže

4. července 2007 v 10:25 | giruska |  Pomoz mě, já pomůžu tobě
Mno možná to někomu pomůže a možná taky ne-e...ale ublížit by to nikomu nemělo maximálně tak vyprovokovat k přemýšlení co a jak
Anorexie
téma, o kterém se velmi často mluví
skoro všichni vědí, co anorexie je
ale anorektiček stále přibývá
PROČ
to nikdo neví
ale může to být způsobeno modelkami, které se vykrucují na molu, mno ani né tak vykrucují, spíš to vipadá jako kdyby měli kostlivci rej
míry 90 60 90-hrůza
ať se zeptám kohokoliv, tak mi řekne, že tyto míry se nikomu, ale vážně nikomu nelíbí (anorektička odpoví, že by taková chtěla být)
můžete se nad sebou zamyslet a položit si těchto pár otázeček???
  • když budu hubenější (nebo spíše vychrtlá) co z toho budu mít
NIC, ALE VŮBEC NIC....MAXIMÁLNĚ TAK POBYT V NEMOCNICI NA LÉČENÍ..ZNIČENÉ ORGÁNY A SMRT PŘEDE DVEŘMI
  • stojí mi tohle všechno zato???
NE NESTOJÍ
já vím, že anorektička si odpoví: mě se to líbí, a chci být ještě hubenější, prtž su tlustá...to je ale chyba každej člověk je krásnej...hlavně se soudí podle povahy....i holka při těle je krásná, když je se sebou spokojená......
řeknu vám příklad....dělali jsme ve škole co se nám líbí a nelíbí na opačném pohlaví.......a kluci, i když tam sou mezi něma pěkní sukničkáři, tak odpověděli na otázku ,,co se jim nelíbí,, jednoduše
musí být se sebou spokojená jinak, když každou chvíli říká jak je tlustá, i když není tak je to prostě blbý
nesmí být žádná anorektička
a dalších 5 odpovědí na téma anorexie a duševní spokojenost
holky pokud vám někdo furt říká jak jste tlustá a tak......já vím, že je to strašně hnusný, ale vy se nesmíte podat, když ano, je ještě těžší se z toho dostat

1.help - pogy a házeče

3. července 2007 v 12:57 | giruska |  Pomoz mě, já pomůžu tobě
Roman Trávníček
Prodám POGY a HÁZEČE!!! Pogy i házeče jsou ve velmi dobrém stavu. Pogů mám 250 kusů. Házečů 55 kusů. Pokud koupíte vše dám zdarma velkou krabičku na pogy.
Cena dohodou!!! Při rychlém jednání sleva!
Pište prosím na ICQ ::: 357-235-685
Telefon (mobil) ::: 737 066 795
To jsou ony: